Život v sumo stáji

Dům

Podle Wikipedie je heja malá komunita: její členové sdílejí střechu nad hlavou, jídla, tréninky i čas uléhání, podléhají jednomu nebo více starším a každý profesionální zápasník musí být členem některé z nich. Samotný článek popisuje tento způsob života přívlastky kvazimonastický a militaristický, z čehož je patrné, že rutina je důležitější než pohodlí.

Kdo je odpovědný

Stájový mistr, šišó, zastává otcovskou roli a je nejvyšší autoritou v komunitním životě. Jeho manželka, okamisan, radí nováčkům, pomáhá v kuchyni, vede účetnictví a vztahy s veřejností a nedostává žádný plat. Stáj je pojmenována podle staršího podílu, který drží její hlavní trenér.

Ranní keiko

Za prvního světla jsou mladší zápasníci na nohou, uklízejí a uvolňují si svaly, a trénují ještě před jídlem. Zápasníci s pevným platem dorazí jako poslední. Wikipedie zdůrazňuje, že rutina nikdy nevynechá ráno. Jídlo a spánek přicházejí až po tréninku.

Povinnosti a výsady

O úklid se dělí podle hodnosti. Níže postavení zápasníci odpoledne zajišťují úklid, praní a odvoz odpadků a příprava jídel se střídá mezi juniory. Sekitori jsou od těchto povinností osvobozeni, obsluhují je ti, kdo stojí pod nimi, a koupou se první. Wikipedie uvádí, že podle jednoho rčení je stáj zisková jen tehdy, když pojme deset zápasníků – což připomíná, že stáj je zároveň i podnik.

Hodnotový systém

Sumo má šest divizí. Zápasníci v nejvyšších dvou, jūryō a makuuchi, jsou sekitori – mají plat, pomocníky a propracovanější vrcholový uzel ōichōmage. Podle Wikipedie dostávají sekitori také prapory nobori se svými jmény. Ve stáji se koupou první, obsluhují je junioři a mají vlastní pokoj, zatímco většina ostatních spí na společné ubytovně a stará se o úklid a praní.

Připojení

Wikipedie uvádí, že od roku 1973 musí uchazeči mít dokončené povinné vzdělání, takže rekruti obvykle přicházejí přímo ze základní školy, a že zápasníci musí být mladší 23 let, s výjimkami. Většina rekrutů se přihlašuje v březnu.

Stáje a jejich skupiny

Wikipedie uvádí, že stáje jsou seskupeny do pěti klanů zvaných ichimon, které se navzájem podporují především prostřednictvím společných tréninků a obřadů. Poznamenává také, že na počátku dvacátých let 21. století panoval trend zavírání a slučování stájí a že zápasníci z uzavřené stáje často smějí přejít do jiné. Systém se mění pomalu, ale mění se.

Konec kariéry

Kariéra končí obřadem zvaným danpatsu-shiki, při němž je ustřižen culík. Podle článku o heya musí stájový mistr ve věku 65 let odejít do důchodu a předat stáj dál, obvykle některému členovi nebo příbuznému. Pro většinu bývalých zápasníků život pokračuje mimo asociaci a většina z nich najde práci v restauracích chankonabe.

Přečtěte si dále: Co jedí sumo zápasníci: chanko-nabe

Proč na tom u představení záleží

Přehlídka postavená kolem chanko-nabe a ukázek odcházejících zápasníků čerpá přímo z tohoto života: dušený pokrm, cvičení i rituály pocházejí ze stáje. Nenahradí však návštěvu skutečné stáje a v nabídce představení v Asakuse se uvádí, že se liší od poctivého turnusu ranního tréninku. Pro ten existují v Tokiu jiné sumo zážitky.